- původně plánovaný páteční odjez se přesunul na sobotu ráno. Ani se neptejte, co jsme v ten pátek večer dělali: šopovali jsme ve Vaňkovce, a to ne jen tak ledajaké spotřební záležitostě, ale kravatu a šaty do tanečních .-))
- v sobotu ráno jsme tedy nasedli do vlaku a vydali se směr Chřiby, žst. Jestřabice. Z vlaku jsme zamířili do vísky Jestřabic, která nás mile překvapila dopolední otvíračkou místní hospody, kde jsme se notně posilnili na cestu (v době nucené prohibice zely regál zlověstnou prázdnotou a z lednice se na nás nakysle šklebily Čuráča a jiná tekutá barviva). Po doplnění tekutin nám již nic nebránilo vrhnout se do lesů hlubokých směr Cimburk.
Příroda (les a spoustina je nezvěřitelná):
Turistka Mája (až dopíšu to hanlivé označení "turistka", půjdu ho kousnout do kotníku, pozn. zapisovatelky):
...a jiná příroda, viděno očima nadšeného fotografa a jeho filtry:
Kozel (ta skála, David je mimo záběr):
Chlastbouda u Kozla:
Skřítku, milý skřítku, pojď si s námi hrát.....
- v podvečer jsme zaparkovali unavená těla v lesíku poblíž Cimburku, Davča vynalezl relativně rovnou plochu na umístění stanu, nakrmili jsme se domácí pytlovanou polévkou a zapadli k spánku. Samozřejmě nemohla chybět naše oblíbená pohádka, jejíž první část jsme si vyprávěli na vandru po Pálavě .-)
1. den:
- v neděli ráno jsme pobalili bivak, přesunuli se k nedaleké studánce, zakafili, zapolívkovali a vyrazili na další cestu směr Buchlov.
Tulák ve větru Himaláje .-)
- ihned po stisknutí spouště se David začal velmi smát.... máme tenhle záběr i zblízka, patřičně zcenzurovaný, ale jednou nejsme žádné slečinky, tak co už .-)
"Když budeš hodná, dám ti kolečko salámku.." (opět do kotníku, poznámka zapisovatelky):
..a takhle se v motorestu pro drsňáky motorkáře tváří lidi, co dostali na jídlo jen kolečko Vysočiny....:
Buchlov dobyt! Jak jsme blahořečili svému dobrému starému zvyku nelézt na hrad v podpatcích...
Brno má svého draka, Buchlov zase žraloka:
Cesta z5 do cizivilace...
...krajinkami rozličnými...
...kolem kaple svaté Barbory velikosti kostela (tohle slovní spojení v životě nepochopím, pozn. matky):
... a to je již cesta do Buchlovic, kde jsme na (téměř poslední) bus nasedli
a do Brna se odvézti nechali...
Žádné komentáře:
Okomentovat